" Staří dobří Kučerovci "

 

Mladé generaci - a dovolím si říci dnes i té střední, název  "Instrumentální skupina Václava Kučery"  - lidově řečeno  "KUČEROVCI"  už vůbec nic neřekne.

Ovšem - dnešní pětašedesátníci - a zejména i ti starší, při vyslovení tohoto jména zpozorní a budou vědět. Málo kdo z nich si ale nostalgicky uvědomí, že je to již 65 let, co tato legendární pražská hudební skupina vznikla a následně s repertoárem písní Indonézie, Tichomoří / Havaj, Tahiti / , Španělska, Latinské a Severní Ameriky, byla v druhé polovině padesátých let a na začátku šedesátých let minulého století na výsluní hudební scény v tehdejším Československu.

Strůjcem tohoto úspěchu byl pražský rodák Václav KUČERA  / *10.9.1925..+ 21.6.1983 /, který byl pracovním úřadem ve válečném Německu začleněn do orchestru Ludvíka Pleštila a navíc přijmul angažmá ve skutečném orchestru "Kilima Hawaiians" společně s jeho budoucí manželkou Martou.

Po osvobození, když  si havajané vydělali peníze na zpáteční cestu domů, na památku mu věnovali pravou elektrickou havajskou kytaru i ukulele. Následně Václav KUČERA

1. listopadu 1946 v pražském bytě v Holešovicích zakládá z českých hudebníků vlastní skupinu pod názvem "Philippines Hawaiians".

Skupina poté nahrála i první gramofonové snímky pro společnost "Esta", od roku 1952 působila v Divadle ABC ve hře " Pan Barnum přijímá " a právě za dva roky celkem 367 vyprodaných představení, založilo onu hvězdnou slávu skupiny.

A známý konferenciér Vladimír Dvořák jí zajistil rozhlasové natáčení v pořadu " Hudba pro radost ".

Pak již pod novým názvem " KUČEROVCI " se skupina rozjela na další angažmá v cirkusech a varieté.

Zároveň sestavila svůj vlastní program, se kterým začala koncertovat, a tak začal u nás vévodit zvuk této skupiny s nezaměnitelnou havajskou kytarou, která hrála  zcela jiné písně a melodie, než bylo v té době zvykem. Byl to hudební zázrak, co obohacoval náš národ o folklór exotických zemí. Repertoár písní ostrovanů z Indonézie a Tichomoří získala skupina na mírovém festivalu studentů z celého světa, který se konal v Praze.

Doktor Miroslav Oplt, autor jedné z prvních učebnic indonéštiny v Evropě, který vyučoval na státním ústavu orientálních řečí indonézským jazykům, /jichž je přes 140/, pomáhal skupině v tomto úkolu. Prvotní repertoár zemí Latinské Ameriky k nám přivezli cestovatelé ing.Jiří Hanzelka a ing.Miroslav Zikmund. Pod vedením bývalého kulturního zástupce v Argentině Mořice Rappaporta, který žil v Jižní Americe 12 let, skupina studuje skladby národů Latinské Ameriky tak, jak je tamní lid skutečně hrál a zpíval, tedy v původním podání, oproštěném od všeho kýčovitého. Úroveň repertoáru byla umocňována a udržována častými studijními přehrávkami původních desek, zkouškami a hodinami španělštiny. Práce se dařila dík nevšední píli a hudebním schopnostem jednotlivých členů skupiny.

Popularita skupiny rychle rostla a její písně patřily v hudebním vydavatelství Supraphon mezi nejprodávanější. Prostřednictvím podniku zahraničního obchodu Artie se nahrávky velmi dobře prodávaly také v zahraničí.  V té době píseň " LA PALOMA " dosáhla neuvěřitelné hranice třista tisíc prodaných desek a píseň " CUCURRUCUCU " se přehoupla přes stotisícovou metu. Oblíbené byly také písně, které diváci znali z filmů, jenž se u nás v té době promítaly. Jednalo se o píseň o krajkářce pod názvem " LA MULHER RENDIÉRA " a z brazilského filmu " O´ CANGACEIRO " i milostnou píseň  " TU, SOLO TU " z mexického filmu "Vesničanka". I druhá píseň z tohoto filmu " CHIGUITA " v podání tria Bohumil Zeman, Vladislav Procházka a Václav Kučera se stala divácky oblíbenou, pro neuvěřitelné zvukové efekty.

Později se skupina proslavila se světoznámou mexickou písní " LA BAMBA " , která se v podání různých zahraničních interpretů i skupin hraje po celém světě i v současné době. Skupina navíc často hrála v rozhlase i televizi, objevila se i na filmovém plátně a často koncertovala i v sousedních státech / Polsku, NDR, Maďarsku, Rumunsku i Západním Berlíně/. V žádných mimoevropských, natož v exotických zemích skupina nikdy nebyla a tudíž ani nekoncertovala. Vrchol a nejúspěšnější éra Kučerovců začala v roce 1958 a trvala do roku 1961, kdy ze skupiny odešli právě nově příchozí sólisté z konce roku 1957.

V tomto roce přišel Václav Kučera s geniálním nápadem, když obměnil složení části skupiny a do ní angažoval dva nové sólisty, houslistu Bohumila Zoulu a zpěváka + kytaristu  - Tomáše Webera Procházku. Se skupinou nastudoval nový program, rozšířený o repertoár kovbojských písní Severní Ameriky - s premiérou v roce 1958. Kučerovci tedy jako první u nás přišli s country muzikou.

Postupem času vlnu romantické exotiky u nás střídá nástup rockové hudby a Beatles. Kučerovci ale stále mají nepřeberné množství svých skalních příznivců, a tak dále učinkují na koncertních zájezdech. Kritická situace nastala ve skupině v roce 1967 a 1968, kdy ji opustilo hned šest letitých členů, a to Josef Šotlík, František Friedrich - dodnes hraje ve skupině KTO, Vladislav Procházka, Gustav Růžička a zejména sólisté Marta Kučerová a Bohumil Zeman. Nastalo hledání nových členů a postupný ústup ze slávy. Ačkoli Václav Kučera zápolil se srdeční nemocí, snažil se obnovovat skupinu a neúnavně připravoval nový program. Původní popularity už se skupinou nedosáhl. Do roku 1983 skupina nadále koncerovala pod vedením Václava Kučery. Po jeho úmrtí ale skupina pokračuje v činnosti, pod jiným vedením - ale to už je jiná etapa, jak to výstižně sdělil jeden fajnšmekr, znalec a letitý příznivec původních Kučerovců, pan Petr Chmelík ze Semil, se kterým musím naprosto souhlasit: „Po práci každý večer poslouchám starou gardu Kučerovců. Legendy jsou prostě legendy. Moc hezky se poslouchají, když zapadne slunce, stráně voní senem. Pod oknem se třpytí řeka a v dáli houká vlak. A na ty současné - si ani nevzpomenu...“

 

                                                                                                                                          - přepis materiálu od p. B.J.Skočdopola -

Tento článek autor věnoval jako osobní poděkování žijícím legendám a bývalým hvězdám skupiny - paní Vlastě Klárové - Knížkové, pánům Vladislavu Procházkovi, Františku Friedrichovi, Tomášovi Weberovi, Bohumilovi Zoulovi, Valentinu Knorovi ale rovněž i s určením do hudebního nebe pro paní Martu Kučerovou, Drahomíru Landovou - Knížkovou, Natašu Procházkovou a pány Bohumila Zemana, Bohumila Valu, Josefa Landu, Leopolda Klara, Josefa Šotlíka, Jaroslava Kříže, Gustava Růžičku a vedoucího skupiny Václava Kučeru, tedy všem, kteří svým vysoce profesionálním uměním a přístupem dokázali ve hvězdné éře skupiny statisícům posluchačů a zejména skalních příznivců rozdávat krásné chvíle a nezapomenutelné zážitky při poslechu překrásných melodických písní z dob našeho mládí, ať už živě ve vyprodaných sálech a zimních stadionech nebo prostřednictvím gramodesek.

Za vše Vám, drazí členové legendárních Kučerovců, po letech můj obdiv, úctu, hlubokou poklonu  a díky, mnohokrát díky.                                                                                                                                                                       B.J.Skočdopol